Mystifikace pohádek

Slovo: MYSTIFIKACE
Význam: úmyslné klamání, šíření nepravdivých zpráv, předstírání něčeho

Všichni chceme pohádkový život. Ale když se nad tím zamyslím, tak by nikdo nechtěl život na základě pohádek bratří Grimmů. To jsou ty pravé pohádky, které byly určeny dospělým. A ti si je ve své lenosti přetvořili a uspávali s nimi děti. 
Sestry popelky si usekly prsty na nohou, aby se jim vešla noha do střevíčku. 
Šípková Růženka si pod prst zadře třísku, v pravděpodobně kómatu jí objeví princ, který jí znásilní a ona mu po čase porodí dvě děti. Není to až taková nádhera co? Skutečné pohádky jsou o princích, co nemyslí moc na ochranu ani nemají jenom jednu vyvolenou a o princeznách, které otěhotní a často ten příběh vůbec nepřežijí.... 

Co mě na tom rozčiluje? Hlavně to, že pohádky miluju. Vyrostla jsem na disney princeznách a na pravé lasce a dalších podobných blbostí viz. létající koberec, jednorožci a dál. V tu dobu jsem tomu věřila a viděla jsem svět jako jedno obrovské dobrodružství. Což je pravda, ale v naprosto jiném světle. 
Princezny se nebudí s rozmazanou řasenkou a nevypadají jako mývalové. Mají nekonečnou zásobu šatů a dokonce to preferují před teplákama nebo džínama. Taky mají obrovské oči, což by ve skutečném světě působilo trošku děsivě. Navíc většina z nich umí zpívat, což je zaručeně děsivý. 
Když nad tím tak přemýšlím, tak nikdo z nich tam nepije ani nekouří, což dává smysl, protože jsou to pohádky pro děti. Ve filmu pro dospělé by něco takového nemohlo nikdy chybět. 

Když si s někým budete dlouho hledět do očí, tak je pravděpodobné, že jeden z vás si bude říkat, že tomu druhému přeskočilo. A žádný padouch se vám nebude snažit ukrást království, ale spíš věneček. 
Pohádky nemají se skutečným světem vůbec nic společného a přesto na nich vyrůstáme a chceme být princezny, které najdou svého prince. V tomhle ohledu je bohužel pravděpodobnější, že vám doktor najde cystu na vaječníku. True story. 

Chtěla bych se jednou probudit v pohádce a zjistit, že mi princeznovské šaty ve skutečnosti sluší, že mám dokonalou pleť a nepotřebuju make up, že nemusím sportovat ani si hlídat linii, to ale připíšu spíš velikosti všech šatů než perfektní postavě. A chtěla bych potkat svého prince. Takového, co by mě nosil na rukou a chtěl se mnou strávit zbytek života. Potom bych se ale chtěla zase rychle probudit. Protože dokonalost je jak virus, který všechno otráví. Nikdo takový totiž není. A já bych měla pohádkový konec jen kvůli tomu, že bych toho vola nejspíš brzo zabila a nebo bych umřela nudou.
Vrátila bych se k tomu padouchovi, který mě chtěl na začátku a který měl svůj vlastní život. Protože s ním by byl život nejspíš zábava. Ukradli bychomPegase, džinovu lampu a bydleli bychom v ledovém království. 

To je to, co mě tak hrozně rozčiluje na pohádkách. Hrozně moc bych jednu chtěla. Ale vím, že ve skutečnosti by to bylo úplně jinak. Představa je to krásná. Ale moje představy jsou jako malé nafouknuté bubliny. Létají všude kolem mě a praskají jedna za druhou. Když mám štěstí, tak mě netrefí mezi oči a nevybouchnout....