Když jsem začela číst Atlas mraků, tak jsem byla plná očekávání. Pořád jsem o tom něco četla, pořád jsem o tom slyšela, ale ve skutečnosti jsem nepotkala ještě nikoho, kdo by to četl. Ale rozhodla jsem se zdolat tuto knihu, která mě chvílemi mátla, ale ještě častěji mě okouzlovala.
Začíná to tím, že se seznámíte s Adamem Ewingem, cestovatelem v Tichomoří. A přestože je Adam skoro jediný gentlaman na lodi plné nechutných námořníků, tak si stále uchovává svojí slušnost. A časem nachází i přítele Cabuta (doufám), kterého viděl na předcházejícím ostrově byčovat jako neposlušného otroka. Tito dva si navzájem zachrání život. Tento příběh by se dal popsat jako deníkový záznam cestovatele z roku 1850 v Tichém oceánu. Další příběh nám představuje zase něco naprosto jiného.
Skladatel, který je na mizině a upíná se ke své poslední naději na slávu, se rozjede do Belgie ke starému skladateli, kterému chce pomoci komponovat a vstřebat od něj i zkušenosti. Tady se setkáváme s Robertem Frobisherem a celý jeho příběh je uchován pouze skrze dopisi, které píše svému milenci Rufusu Sixsmithovi zpět do Anglie. A toto je zase příběh z přelomu 1 a 2 světové války zachovaný pouze v dopisech. Navíc Robert najde v knihovně belgického sídla deník jistého tichomořského cestovale, který si náruživě pročítá.
Třetí příběh nám představuje krásou Luisu Reyovou, novinářku slavného otce, která jde v jeho stopách. Když se za podivných okolností zasekne ve výtahu s Rufusem Sixsmithem, stařičkým pánem, se kterým si pár hodin povídá, tak jí to zavede k největšímu případu její kariéry. Rufus Sixsmith je stejný pán, který jako mladíček spával s Robertem v Cambridgi. Luisa je odhodlaná dostat svůj velký případ za každou cenu, ale když začnou umírat lidé a začnou usilovat o životě i jí, tak možná bude muset celou tu situaci přehodnotit. Společně s tím si čte dárek od Sixsmitha, dopisi ze Zedelghemu, příběh neznámého skladatele.
Další je příběh o starém nakladateli Timothym Cavendishem. Poté co jeden z jeho spisovatelů vyhodí namyšleného kritika knih z okna, se jeho knihy začnou rychle prodávat. Tak Timothy zažije jeden vzestup, ale rychle i velký pád. Poté co ho začnou vydírat mafiánští bratři úspěšného spisovatelského vraha, tak se rozhodne zmizet. Tento příběh mi přišel jistým způsobem nejvtipnější. Ale na druhou stranu i nejpřekvapivější až absurdní. Ale sám Timothy svůj příběh přirovnává k Přeletu nad kukaččím hnízdě. No pobavte se sami. Timothy si ale pročítá román, který našel v tašce, který se jmenuje Poločasy rozpodu: První záhady Luisy Reyové.
Jídlonoška Sonmi 451, která existuje v budoucnosti, kterou mi sami neznáme, je uměle vytvořená žena, která byla stvořená pouze proto, aby obsluhovala spotřebitele u Papá Songa. Uklízí, nosí jídlo, objednává. Nikdy nevychází ven. Musí si odsloužit svůj 12 letý dluh a hned poté bude poslána odpočívat na pláže za dalšími sestrami. Její zpoveď začíná už jenom tím, že sedí v cele, kde sedí archvář, který zaznamenává její příběh. Takže je to vše proložené jeho otázkami a jejími odpovědmi. Příběh Sonmi je spíš dystopickou budoucností jedné umělé jídlonošky, která měla duši a možná započala revoluci. Jejím posledním přáním je dokoukat film, který se jmenuje Podivuhodná muka Timothyho Cavendishe.
Zachary je ostrovan, který žije v Údolí, který žije po Pádu Dávných. Nezná nic z moderních technologií a modlí se ke své bohyni Sonmi. Vypráví nás svůj příběh, který je plný smrti, ale také jeho vlastních strašáků a nadějí. Jeho svět je to, co zbylo po tom, co Dávní tento současný svět zahubili, otrávili a zničili.
Nejsem si ani tak jistá, který z těch příběhů mě bavil víc. Ale všechny měli něco do sebe. Kdybych měla popsat kompozici celé knihy, tak by to bylo nejspíš nejlehčí takto 123454321, kdy každé číslo je jeden příběh, na který navazuje další a poté se to vrátí.
Chvílemi jsem byla zmatená, ale ani jednou mi nepřipadalo, že bych se u knihy nudila. Spíše jsem si z ní odnesla takový podivný niterný pocit, který mě zaprvé hlavně z příběhu Somni 451 lehce znechutil přebujelou civilizaci, které se hrne dopředu a u toho všechno ostatní ničí. Ale zároveň mě to upoutalo takovou fascinací, jak se příběhy prolínají a ovlivňují. Všechny tyto příběhy mají něco společného a moje nejsilnější myšlenka z toho je, jako kdyby se naše duše na světě neustále potkávali a ovlivňovali své osudy navzájem.
"Our lives are not our own. We are bound to others, past and present, and by each crime and every kindness, we birth our future."
Atlas mraku je doopravdy podivná kniha, kterou pravděpodobně stačí přečíst jednou, aby vás okouzlila. Podruhé, abyste jí porozuměli. A napotřetí konečně budete znát všechno, co se v ní skrývá. Já sama jsem zatím jenom okouzlena.
"A half-read book is a half-finished love affair."
"My life amounts to no more than one drop in a limitless ocean. Yet what is any ocean, but a multitude of drops?"
Mimochodem jsem si dopřála i to potěšení a šla se podívat na film. Udivuje mě, že z něj byl každý unešený, kdo o něm mluvil. Protože podle mě se tam událo hodně změn, ale budiž. ALe ani já sama i když jsem četla knížku jsem občas měla trošku pocit zmatení a ztracení. Nedokážu si představit ostatní. Film je to ohromující, ale tak obrovské téma možná člověk potřebuje vidět víckrát, protože jinak bych z toho v té hlavě měla vážně guláš. Takže jsem ráda, že jsem to spíš četla a potom až viděla. Aspoň jsem chápala něco víc. I když příběh knihy se mi líbil víc. Ten filmový mi přišel trošku moc na efekt.
Ale je to výborná knížka, která vás donutí přemýšlet, aniž si toho sami všimnte. Přidávám se do klubu okouzlených...Protože smíchat tolik různých žánrů, myšlenek a příběhů a všechno to propojit a vytvořit z toho jednu velkou knihu a jeden osud s tolika příběhy...
Enjoy, Swallow
Vampýrská akademie - Stínem políbená (Shadow kiss)
